cesta z prahy do benátek a odtud potom po moři až do palestiny...aneb jak nam uletelo letadlo a odplula lod a skončili jsme v Kanadě.

Tem z Vas, kdo se v hospode sazel, ze to s tim nalodenim nebude jen tak gratuluju k vyhre.
Z Prahy jsme se celkem v klidu dostali do Philadelphie, odkud jsme meli za par hodin letet do Bangoru odkud jsme meli odjet do pristavu. Napadlo celkem dost snehu a vsechny letadla tu noc zustaly na zemi. Takze se nikam nejelo. A bohuzel se i par hodin nic nedelo. Nas prvni dustojnik, Petr, kolem 40 dal trpelive cekal na prazdnym letisti, kdy jako poletime. Jozo, malej strasne chytrej starej namornik ze sovenska neustale picoval, jakej maj v americe bordel a se svejma 150 kilama, rozvalenej na dvou sedackach komentoval obezni americany... Lubos, pohodar ze severnich cech sel spat a mladej Lukas alias Hujer me neprestaval prekvapovat svejma komentarema a dotazama. 

od ty doby co zacala kanada litat do vesmiru to s jejich hokejem jde z kopce

Po peti hodinach cekani na Godota jsem navrhnul, ze by bylo mozna dobry jit nekam na hotel, kdyz nam letadlo leti az za 24 hodin. Kluci rychle zjistili, ze na tom nejsem s anglinou zas tak spatne a prakticky jsem prevzal veleni:) Preci jen nas sef nema na pevnine zadnou pravomoc. Ztraceny batohy, jidlo, taxi, hotel a konecne jsme se po skoro dvou dnech mohli vyspat. 

Druhej den jsem zjistil, ze stejne schopny jsou i nasi zamestnavatele v Praze. Nikdo nic nevi, nikdo nic neresi a kdyz resi, tak jaksi tem Einsteinum nedochazi, ze je mezi nama ted par minut casovej rozdil, takze jeden druhyho nahaneli ve 4 rano.


Druha noc na hotelu ve Philadelphii. Lod nam mezi tim ujela. Zmena planu, letime do Montrealu, kde budeme pro zmenu na lod cekat 3 dny my. Jako jedinej jsem si nechal batoh u sebe, protoze jsem tak nejak tusil, ze s touhle partou si nejedu pro nobelovu cenu, ale ceka nas nejakej poradnej pruser. Klukum samozrejme batohy odleteli do pristavu. 


Jozo zacina uz docela smrdet, Hujer porad nekde shani wifinu, picuje na americany, jaky jsou to kokoti a jaky zerou strasny jidla a po tom, co se jdou spolecne najist do KFC Jozo shani zachod s tak neuveritelnym komentarem, ze jsem rad, ze nam nikdo nerozumi.



Ted uz jsme konecne v Montrealu. Nastesti tady uz prej Jozo byl, tak se nemuzu dockat az nas provede po meste. Hujer nas prisel vzbudit uz druhej den v 7 rano, ze prej honem honem na snidani, nebo nam to ti kokoti americky sezerou (v kanade se prece taky mluvi anglicky).
Uz se nemuzu dockat az se tenhle odbornik pusti na lodi do nejake opravy. Nastesti tenhle vyucenej elektrikar bude jen delat pomocnika, jinak bychom byli asi bez proudu.
Montreal zatim vypada jako velmi sympaticky mesto. Tesim se az si ho zejtra projdu. Jsem zvedavej co bude, az Jozo s Hujerem zjisti, ze se tady taky mimo jine mluvi francouzsky. Je tu kosa jak blazen a z kazdyho sloupu na me kouka Plekanec a kazda druha hospoda se jmenuje po Ericu Dejardinovi. To ze Jarda je nejlepsi si asi necham pro sebe.




Tak nejak se pomalu zacinam na lod fakt tesit. Mam pocit, ze to bude fakt sranda. Lubos, s kterym jsem na pokoji vypravi historky, na co si dat bacha, co nedelat a co cekat. Prvni dustojnik se jevi jako docela v pohode typek a myslim, ze jsem mel moznost zatim ukazat, ze nejsem zadnej blbec a vypada to, ze se mnou ve strojovne pocita i na jiny prace nez chodit s hadrem a sroubovakem. Hujer planuje jak prevezme funkci hlavniho elektrikare, Lubos se tesi do bordelu v Brazilii a ja uz se nemuzu dockat jakej dalsi blazinec me ceka a jakej bude zbytek posadky.

Rano jsem kluky pozdravil po Quebecku
Bon Jour a Jozo cumel, jak rychle jsem se
naucil francouzsky...