Namornici jdou nakupovat proviant a prochazka po zmrzlem Montrealu. Neprestavam se divit.

Mrzne jako v Kanade. Vcera vecer jsem se sesel s kamoskou mistnackou, kterou jsem potkal pred peti lety v Peru. Trochu jsme popili, pokecali a dostal jsem par tipu na vylet po meste. Zaroven jsem se dozvedel, proc se to tady jmenuje Montreal. Nekdy v 16.stoleti vylezl tady za mestem na takovej mistni Petrin jakysi Cartier, objevitel Kanady. Tak se mu tam libilo, ze ten vrch nazval Mont Royal a mesto se pak zkomolilo na Montreal. Prijemny setkani s prijemnym clovekem. 

Do reality me ovsem hned u snidane uvedl Jozo, kterymu samozrejme neunikla moje vcerejsi nepritomnost. Komentare o tom, ze jeste nejsem na lodi a uz nahanim v pristavech zensky jsem nechal rozespalej bez komentare. Na oplatku jsem nekomentoval jeho nutkani jit se ihned po snidani vysrat. Prej mu ta kanadska snidane moc nesedi. Boded by ne, kdyz do sebe napral v 8 rano mix vseho co bylo k dispozici. Do zasoby se proste nazrat neda.

V poledne jsme se vydali na jiz treti prochazku po meste. Poprve jsme presli ulici do vecerky, podruhe jsme dosli k prvnim semaforum, kam jsme meli namireno i tentokrat. Ja mel v planu se trochu projit, protoze i kdyz mrzlo jak blazen, tak byla obloha bez mraku a bylo fakt krasne.
Nicmene Jozo s Hujerem si chteli nakoupit. Jozo vidi obchod. Prej, ze tam maj vselijakej tovar, ze tam jdeme, ze budu prekladat. To, ze Pharmacie znamena lekarna ho vubec nezajima a uz je vevnitr. Cumim jak blazen co se to deje. Jozo si vybira bombony a vitaminy, pak nekam zmizi a kdyz se vrati ma ruce prazdny. Hujer porad picuje, jak je vsechno drahy. 
Pratele a ted fakt nekecam. Jozo ma normalne plny kapsy leku a vitaminu a ja nevim co vsecho si tam jeste narval. To samy Hujer. Kurva panove, delate si srandu? Proc si nevezmete kosik?... To ja tak delam normalne. Vsak to vylozim u pokladny. Co si do pice budu brat kosik? Hujer ma stejny nazor, a po tom co mi oznami, ze takto nakupoval ted naposledy pred odletem v Praze se s nima loucim a zdrham. Proste nechapou, ze kdyz si neco v obchode strcim do kapsy tak se tomu rika kradez a ne normalni nakupovani. Jeste nejsme na lodi a uz je zas pruser na krku.

Konecne jsem chvilku sam a jdu ven. Vsude okolo posloucham francouzstinu, nikde nevidim zadny vanocni vyzdoby, jen sem tam neco malyho decentniho. Snazim se vstrebat co se to vlastne kolem me deje a doufam, ze ti odbornici umeji aspon ridit lod. Mam taky chvilema pocit, ze me ten humor prejde na lodi, az zjistim, co jsem se vlastne za tech 10 let na strojarne naucil. 

V parku v -15 behaj lidi, a uplne nahore, kde je fakt peknej vyhled na mesto tri kluci natacej klip do svyho snowboardovyho videa. Sjizdej schody a zabradli a je s nima sranda. Kdyz se dozvi, ze jsem z Czech republic, tak se znalecky zatvari, ocima me poplacaji po zadech, jak kdyby mluvili s Jardou a jdou si dal zkouset zlamat ruce. 

Vecer Hujera boli v krku. Asi nastydnul. Prochazel se po meste bez cepice a i kdyz jsem mu nabizel svoji tak rikal, ze bude dobrej. Ted mu Jozo ordinuje antibiotika.  Jak rika doktor Zibn... Zabijte me nekdo.

Zitra se jeste pujdu podivat do staryho pristavu a v sobotu odjizdime na lod. Nevim jak dlouho se neozvu, je mozny ze az z Brazilie,To bude zazitku na par prispevku:) kam bychom meli dorazit tak za 14 dni. Preju krasnyho jeziska a nezapomente se 26. prosince divat na vanocni poselstvi prezidenta republiky. 

cesta z prahy do benátek a odtud potom po moři až do palestiny...aneb jak nam uletelo letadlo a odplula lod a skončili jsme v Kanadě.

Tem z Vas, kdo se v hospode sazel, ze to s tim nalodenim nebude jen tak gratuluju k vyhre.
Z Prahy jsme se celkem v klidu dostali do Philadelphie, odkud jsme meli za par hodin letet do Bangoru odkud jsme meli odjet do pristavu. Napadlo celkem dost snehu a vsechny letadla tu noc zustaly na zemi. Takze se nikam nejelo. A bohuzel se i par hodin nic nedelo. Nas prvni dustojnik, Petr, kolem 40 dal trpelive cekal na prazdnym letisti, kdy jako poletime. Jozo, malej strasne chytrej starej namornik ze sovenska neustale picoval, jakej maj v americe bordel a se svejma 150 kilama, rozvalenej na dvou sedackach komentoval obezni americany... Lubos, pohodar ze severnich cech sel spat a mladej Lukas alias Hujer me neprestaval prekvapovat svejma komentarema a dotazama. 

od ty doby co zacala kanada litat do vesmiru to s jejich hokejem jde z kopce

Po peti hodinach cekani na Godota jsem navrhnul, ze by bylo mozna dobry jit nekam na hotel, kdyz nam letadlo leti az za 24 hodin. Kluci rychle zjistili, ze na tom nejsem s anglinou zas tak spatne a prakticky jsem prevzal veleni:) Preci jen nas sef nema na pevnine zadnou pravomoc. Ztraceny batohy, jidlo, taxi, hotel a konecne jsme se po skoro dvou dnech mohli vyspat. 

Druhej den jsem zjistil, ze stejne schopny jsou i nasi zamestnavatele v Praze. Nikdo nic nevi, nikdo nic neresi a kdyz resi, tak jaksi tem Einsteinum nedochazi, ze je mezi nama ted par minut casovej rozdil, takze jeden druhyho nahaneli ve 4 rano.


Druha noc na hotelu ve Philadelphii. Lod nam mezi tim ujela. Zmena planu, letime do Montrealu, kde budeme pro zmenu na lod cekat 3 dny my. Jako jedinej jsem si nechal batoh u sebe, protoze jsem tak nejak tusil, ze s touhle partou si nejedu pro nobelovu cenu, ale ceka nas nejakej poradnej pruser. Klukum samozrejme batohy odleteli do pristavu. 


Jozo zacina uz docela smrdet, Hujer porad nekde shani wifinu, picuje na americany, jaky jsou to kokoti a jaky zerou strasny jidla a po tom, co se jdou spolecne najist do KFC Jozo shani zachod s tak neuveritelnym komentarem, ze jsem rad, ze nam nikdo nerozumi.



Ted uz jsme konecne v Montrealu. Nastesti tady uz prej Jozo byl, tak se nemuzu dockat az nas provede po meste. Hujer nas prisel vzbudit uz druhej den v 7 rano, ze prej honem honem na snidani, nebo nam to ti kokoti americky sezerou (v kanade se prece taky mluvi anglicky).
Uz se nemuzu dockat az se tenhle odbornik pusti na lodi do nejake opravy. Nastesti tenhle vyucenej elektrikar bude jen delat pomocnika, jinak bychom byli asi bez proudu.
Montreal zatim vypada jako velmi sympaticky mesto. Tesim se az si ho zejtra projdu. Jsem zvedavej co bude, az Jozo s Hujerem zjisti, ze se tady taky mimo jine mluvi francouzsky. Je tu kosa jak blazen a z kazdyho sloupu na me kouka Plekanec a kazda druha hospoda se jmenuje po Ericu Dejardinovi. To ze Jarda je nejlepsi si asi necham pro sebe.




Tak nejak se pomalu zacinam na lod fakt tesit. Mam pocit, ze to bude fakt sranda. Lubos, s kterym jsem na pokoji vypravi historky, na co si dat bacha, co nedelat a co cekat. Prvni dustojnik se jevi jako docela v pohode typek a myslim, ze jsem mel moznost zatim ukazat, ze nejsem zadnej blbec a vypada to, ze se mnou ve strojovne pocita i na jiny prace nez chodit s hadrem a sroubovakem. Hujer planuje jak prevezme funkci hlavniho elektrikare, Lubos se tesi do bordelu v Brazilii a ja uz se nemuzu dockat jakej dalsi blazinec me ceka a jakej bude zbytek posadky.

Rano jsem kluky pozdravil po Quebecku
Bon Jour a Jozo cumel, jak rychle jsem se
naucil francouzsky... 

Před soudem a na moři je člověk v rukou božích

Do nalodění zbývá pár hodin. Posledních pár tejdnů a dní bylo jak na houpačce. Chvíli se těším, chvíli mám strach z toho co mě čeká. Tak jako vždy v neznámym prostředí se snažim filtrovat informace který se ze mě valí a zachovat si čistou hlavu a připravit se na to co bude.

Spousta lidí, včetně mě si myslí, že jsem blázen, že se pouštim do tohoto dobrodružství, ale nějak si nemůžu pomoct. Romantický představy o životě na moři a v přístavech jdou uplně kolem mě. Na lodě od nepaměti chodili trestanci, alkoholici, ztracený existence a nečekám, že to bude v tomto případě jiný...

Vnitřní touha poznávat, cestovat a učit se nový věci je i v tomto případě silnější než strach z toho co přijde. Není to ten zdravej respekt, ale strach. Respekt mám, když se na moře, nebo na hory koukám z pláže nebo údolí. Ve chvíli kdy jsem ale sám šplhal svahem na nějakou vysokou horu, nebo na plachetnici přišlo drsný počasí, jsem strach měl. Kdo ho nemá je buď blázen, nebo se nemůže vrátit celej.

Těším se na bouřky a sněhový vánice v severnim atlantiku stejně tak jako na teplo v deltě Amazonky. Zajímají mě osudy a vyprávění námořníků co jezdí celej život, stejně tak jako mladejch kluků, který začínaj jako já. Od mala mě fascinovaly velký stroje. Udivuje mě ten obrovskej objem námořní dopravy a jak málo vlastně o tomhle světě vím. O přístavech, kde kontejnery vozí roboti a veškerou logistiku zajišťuje složitej počítačovej program, tak aby ta televize, boty, auto, nebo prakticky cokoliv na co se kolem sebe podivame dorazilo přes půl zeměkoule včas. Chci poznat tenhle svět, kterej víc připomíná SKYNET, než planetu zemi.

Bude to hodně drsnej půl rok ale doufám, že i zábavnej.
Co přinese se dozvím už za chvíli.
Jak asi víte, připojení na net bude omezený jen na místa, který najdu v přístavech, ale budu se snažit házet sem příspěvky a fotky jak nejčastěji to půjde.